Med

Poté, co včelí dělnice, tak zvané létavky, posbírají nektar nebo medovici a jiné sladké šťávy rostlinného původu, vrátí se do úlu, kde sesbíranou sladinu předají úlovým včelám. Tím jejich úkol končí. Sladina se v úlu stává součástí potravního řetězce a je spolknuta a znovu předávána dál ještě několikrát.  Včely ji obohatí látkami z vlastního těla (enzymy a živočišné bílkoviny z hltanových žláz), pozmění ve svém trávicím ústrojí a uskladní v plástech, kde pak tato hmota dozrává v med.

Podle původu se med rozděluje na květový (nektarový) a medovicový (lesní)

Květový, neboli nektarový, často také nazývaný luční. Pochází z nektaru rostlin. Většinou z květů, někdy také z mimokvětních nektárií. Včely-létavky přinesou v medném váčku přibližně 40 mg sladiny do úlu, kde ji předají úlovým včelám. Ty uloží řídký nektar (60-70 % vody) do buněk a postupně jej přenáší, zahušťují a obohacují o výměšky svých žláz. Klesne-li obsah vody na zhruba 18 %, med v buňkách zavíčkují a skladují na bezsnůšková období - nijak se nekazí.  

Medovicový, chybně nazýván lesní med vzniká složitějším způsobem. Mšice a jiní podobní živočichové nabodávají rostlinná pletiva, kterými proudí míza bohatá na živiny, hlavně cukry. V době rozmnožování mají mšice velkou spotřebu bílkovin. Těch je ale v míze relativně málo. Nasátou mízu tak mšice filtrují a přebytečný sladký roztok (medovici) rozstřikují po okolí.

Je přirozený proces. Některé medy (hlavně řepkový) začnou krystalizovat během týdne či dvou. Stalo by se to i včelám v plástech. Takový med můžeme buď rozehřát nebo pastovat. Pozor ale na teplotu vyšší než 50 °C. Ta z medu udělá pouhé sladidlo, protože dojde ke zničení enzymů a jiných cenných látek.